Pro starověkého Egypťana žijícího v době faraonů byla socha stejně živá jako skutečný živý člověk. Ať již socha zpodobňovala boha, krále, nebo významné osoby, znamenala cosi víc než jen připomenutí podoby. Stala se skutečně tím, koho sělesňovala. Proto muselo být zaznamenáno i jméno a postavení zobrazené osoby. Anonymní socha, zbavená hieroglyfického nápisu, ztrácela svou moc, zůstala neobývanou, redukována pouze na hmotu. "Živá" socha vyžadovala stejnou péči jako lidská bytost. Obětní formule vytesané na sochách na věky zachycují seznam pokrmů nutných k výživě.
Dokončená socha procházela obřadem "otvírání úst". Během tohoto obřadu měla socha získat schopnosti mluvit a jíst, čímž vlastně jakoby ožila. Prvním předpokladem znovuzrození byla co nejvěrnější podoba zemřelého. A protože se jednalo o zachycení tváře pro věčnost sochaři si vybírali ty nejtvrdší materiály. Postavy modelovali vždy zepředu, v jednoduché pozici. Tato tendence vedla a až k typu "blokové sochy" nebo sochy muže zahaleného do velkého pláště, pod nímž jsou schovány končetiny, rozeznat lze pouze obličej vystupující z kvádru.
Další články:
Údolí královen se nalézá v jižní části thébského pohřebiště.
Imhotep je bůh, který je patronem léčitelství.
Makadi Bay bylo vybudováno pouze pro potřeby turistického ruchu.
Údolí králů sloužilo jako pohřebiště faraonů.
Luxor vlastně odpovídá dřívějším Thébám.
Egyptští bohové tvoří bohatě rozvětvený panteon.
Arabské kuře podáváme s vhodnou přílohou.
Marsa Alam je vystaveno na pobřeží Rudého moře.
Královna Kleopatra byla dcerou vládce Ptolemaia XII.
Jaký byl pohled na sochy ve starém Egyptě?
Egypt se může pochlubit dlouhými dějinami.